V dubnu nastoupil nový ředitel a aby se s námi seznámil, rozhodl se uspořádat velikonoční večírek ve stylu zvířátek. Přišlo mi to infantilní a uhozené. Teambuildingům s kolegy se už několik let úspěšně vyhýbám, maximálně dojdu na nějaký vánoční večírek. Navíc nejsem moc společenská… Spíš nesnáším lidi. Na ulici nevlezu bez sluchátek s hlasitou hudbou a v batohu nosím ještě dvoje záložní, kdyby se náhodou ty, co mám na hlavě, vybily. Byla jsem rozhodnutá, že na velikonoční večírek nepůjdu, proto jsem sestavení zvířecího kostýmu neřešila.
Marta, moje kolegyně, je z daleka, proto pracuje externě a posílá mi články, kterým udělám korekturu a uzpůsobím je pro publikaci na našem webu. Vždycky dodržuje termíny, i když kolikrát posílá články v den deadlinu ve 23:59. Její styl komunikace je hodně formální. Vážená paní Skalická, zasílám Vám nový článek „Postelové hrátky po čtyřicítce očima nejnovější oxfordské studie“. S pozdravem Ing. Marta Tichá.
Pro svou vytíženost jí obvykle odpovídám prostým OK. Jen asi po půl roce spolupráce jsem jí napsala: OK, ale nejsem vdaná ani nemám titul. Od té doby mě oslovuje Vážená slečno Skalická. Říkala jsem si, že je pěkný studený čumák, co dokáže udělat kompilaci nejnovějších průzkumů o sexualitě a podat to tak odborně, až má čtenář pocit, že čte o úrodě okurek.
Jenomže včera mi spolu s poslaným článkem ve 23:58 (přemohla se o jednu minutu) napsala PS: těším se, až se potkáme na velikonočním večírku.
Zrovna tu bych chtěla poznat. Určitě bude ošklivá a zapšklá. Představila jsem si, jak by se milá paní inženýrka asi tvářila na moji upřímně drzou povahu a docela mě ty představy pobavily. A jestli má být večírek dneska večer, mám co dělat, abych sehnala kostým.
Kočičí ouška jsou vyřešená, zrovna mám s sebou sluchátka, která mají nahoře svítící uši, ale co ocas? O polední pauze jsem zaskočila do obchodu, kde jsem doufala, že ho seženu, a uspěla jsem. Měli duhový Fluffy Tail, který se mi hodí ke sluchátkům, jelikož na nich ta ouška mění duhově barvy. Nijak podrobně jsem ho neprohlížela, prostě jsem ho čapla, zaplatila a zmizela.
Pracovní doba skončila, za chvíli se vyráží do baru, akorát teď s ocasem trochu zápasím na záchodech, jelikož nerozumím, jak se přidělává. Nemá špendlík nebo kolíček, ale divnou bambulku, co vypadá jako pěšák v šachu. A já na tohle nemám čas, tak si pěšáka nakonec zastrčím zezadu za pásek. Dělá mi nad zadkem bouli, ale přetáhnu si mikinu co nejníž a vyrazím.
Na večírku je vidět, že zvířátkové převlečení vzali všichni maximálně vážně. Ředitel je celý žlutý jako kuře, dokonce Béďa je teď méďa, to se musím smát. Až po nějaké době si všimnu, že se s námi moc nedruží štíhlá, opálená dáma. Má vysoké králičí uši jako slečny z Playboye a sexy černé, přiléhavé mini šaty, ve kterých se jí tvoří obloučky z obrovských koz. Má umělé? Nemluví, jenom si všechny kriticky prohlíží. Popíjí kvalitní whisky a hádám, že jí bude něco přes padesát, i když má tělo dvacítky, dlouhé nehty, čerstvé melíry a hodně drahý make-up. Když si sedne na bar, všimnu si, že jí pod minisukní vykukuje bambulka ‒ králičí ocásek. Jak ho tam má přidělaný?
Moje myšlenky se ale stočí k jejím nohám. Má neskutečně dlouhé, štíhlé, s lodičkami na vysokých podpatcích. Napadne mě, že je přesně jako Palyboy slečna, chybí jí jenom motýlek. Značně ovíněná si přisednu k ní. Nepozdravím, ona také ne, jenom mě kriticky sjede pohledem.
„Ještě jednu?“ promluví na ni barman, když dopije svou whisky.
„Dvě,“ odvětí přísně. K mému překvapení přisune sklenku přede mě. Pozvala mě na panáka?
„Jsem Jana,“ usměju se na ni.
„Já vím,“ odsekne. Jak osina v prdeli. Shlíží na mě jako na nerozvážnou puberťačku, což mě nutí se tak i chovat.
„Jak to, že se ti neobtiskne rtěnka na sklenici?“ vyzvídám.
„Nepotykaly jsme si. A když už, tak já jsem o hodně starší,“ dotčeně připomene etiketu.
„Asi o hodně moc,“ zazubím se. „Jak to, že se VÁM neobtiskne rtěnka na sklenici?“
„Je to permanentní make-up.“
„Proč se nebavíte s námi?“
„A ty se snad bavíš?“
„Tak proč nejdete do háje?“
„Protože bych tam brzo potkala tebe.“
„Čau zajíčku, nechceš si trochu zahopkat?“ vyruší nás Béďa.
„Ne!“ prskne ona, až mi je Bédi líto, když se sklopenou hlavou odchází. „Blbí chlapi. Myslej jenom na to jedno,“ zabrblá. „A nemaj ani trochu slušnosti.“
„Třeba vykat stařeně?“ zvednu obočí.
Jenom se víc zamračí.
„Nějaké špatné zkušenosti? Asi dost, vzhledem k vašemu pokročilému věku,“ popíchnu ji.
„Dva ex, tři děti a vnouče na cestě.“
Aspoň něco jsem z ní dostala. Znovu si ji bezostyšně prohlédnu. „Nevěřím, že máte takové tělo po třech dětech.“
„Makám na sobě, slečinko.“
„Proč?“
„Co proč?“
„Proč se snažíte vypadat dobře, když jste naštvaná na chlapy? Očividně teda na celý svět…“
„A proč ty vypadáš jak zatuchlá lesba?“ vrátí mi to.
„Lesba? Nejsem teplá!“
„Ne? A co ten LGBT ocas?“
„Není LGBT, ale duhový… A sakra.“ Dojde mi to.
„Takže pícháš s chlapama jak králíček?“ neodpustí si.
„Nevím, kdo je tu za králíčka!“ zakřením se na ni. „Jak jste to přidělala?“
„Normálně. Jak ty?“
Slezu z barové židle a ukážu jí, jak mám pěšáka zastrčeného za páskem.
„Máš to blbě,“ zmíní otráveně a další pozornost věnuje sklence.
„Tak mi řekněte, jak je to správně.“
Nic. Chce se mi odejít, ale cosi mě zároveň nutí zůstávat. To naše popichování mě docela baví.
Dopije, povzdychne si a beze slova zamíří pryč. Ani si nesedám zpátky. Jeno na ni civím, jak odchází. Jenomže u toalet se ke mně otočí a mrkne. Co to bylo? Mám snad jít za ní? Určitě si to vykládám špatně, jenom bych se ztrapnila. Ale vyčůrat se jít můžu…
Když vejdu na toalety, ona stojí s rukama v bok u zrcadla a očividně čeká na můj příchod.
„Co je?“ ozvu se.
„Pátek,“ prskne. „Sundej si kalhoty a předkloň se,“ rozkáže.
Jsem zaskočená. Co to má být?
„Přidělám ti to správně,“ řekne už trochu mileji a při tom mi vytrhne ocas.
Rozepnu si pásek a pomalu si stáhnu džíny.
„I kalhotky.“
Vrtím hlavou. Mám se obnažovat před cizí roštěnkou na záchodech v baru? Tváří se tak přísně, až mě to trochu vzrušuje. Nasucho polknu a stáhnu si i kalhotky. Předkloním se a lokty se opřu o umyvadlo.
Plesk!
Plácne mě po zadku, až vykřiknu. Spíš z leknutí než z bolesti.
„To máš za to, že ti to tak trvalo.“
Plesk! Na druhou půlku.
„To bylo za co?“ podivím se.
„Aby to bylo souměrný,“ odpoví ledabyle a z kabelky vyštrachá lubrikační gel.
Sleduju, jak ho nanáší na pěšáka. Do prdele! Doslova. Že mě to předtím nenapadlo? Anální kolík se tomu myslím říká.
„Ne, tak to ne, to nechci,“ brblám, ale moje tělo jedná v naprostém rozporu s hlavou. Rozkročím se, vystrčím zadek víc a jsem fakt zvědavá.
Postaví se za mě. Vidím ji v zrcadle. Má přísný a odhodlaný výraz ve tváři, na tom je něco vzrušujícího. Hladí se. Nejprve na tváři, na krku, šíji, pak na prsou. U toho má pootevřené rty, civí na můj zadek, kde se jistě už rýsují obtisky jejích dlaní, mrká dlouhými řasami a bradavky má v naprostém pozoru. Jako by plnila má podivná přání, vytáhne z výstřihu obě prsa. Má je nádherně pevná, s tmavými dvorci. Jak se mi můžou líbit kozy? Nejsem lesba! Ale nemůžu od nich odtrhnout pohled, jsou tak zvláštně hypnotizující, zvlášť když si kolem bradavek krouží prsty.
Zahýbu pánví. Chci, aby se dotýkala mě.
Ona mou neverbální prosbu vyslyší a položí mi prsty k věnečku. Její horké ruce jsou tak jemné, zároveň mě mírně škrábe těmi dlouhými nehty, když krouží, přitlačuje a povoluje. Skoro nedýchám.
Druhou rukou mi začne zezadu masírovat klitoris. Rozhodně jsem nečekala, že nasazování ocásku bude erotická záležitost, ale i tak mi unikne vzdych. To se jí líbí, vidím v zrcadle, jak jí cukají koutky, ale drží se, aby zachovala vážnou tvář. Krouží prsty kolem mého hrbolku, tlačí na něj, pak zase jemně krouží. Už se nebráním a vzdychám.
Cítím, jak mi věneček obkresluje špička pěšáka, zatímco ona mě nepřestává druhou rukou dráždit na klitorisu. Podbřišek mi pulzuje v očekávání.
Nakloní se, vlastně se o mě opře, až mi ty její melouny přistanou na zádech. Naběhlé bradavky se do mě zabodnou, což mi přinese další vlnu vzrušení. Sleduju její vážný, přísný obličej a pomalu docházím k vrcholu. S výdechem mě zahltí mocný orgasmus. A v tu chvíli mi ona zasune do konečníku pěšáka, což můj vrchol prodlouží o několik nekonečných vteřin rozkoše. Jenom se hlídám, abych nevzdychala ve vlnách orgasmu moc nahlas, přece jenom jsme na záchodech v baru.
Když se vydýchám, chci si natáhnout kalhotky a kalhoty, ale ona mě oblékla, aniž bych si toho všimla. Anální kolík ve mně samozřejmě nechala. Otočím se a zády se opřu o stěnu, až nechtěně spustím vysoušeč rukou. Čekám, že mě tam nechá jako použitý kapesník, ale ona se ke mně přitiskne, stále s kozami venku. Mé ruce nějak bezděčně chytnou ty dva cecky a do dlaní si opřu melouny. Dívá se mi přímo do očí. I přes permanentní make-up jí rty zčervenaly.
„Pořád nejsi lesba?“ zašeptá.
„Teď už asi jsem.“
„Jenom si z tebe utahuju. Úlet se ženskou ti orientaci nezmění. Ale můžeme jít k tobě. Myslím, že mi něco dlužíš.“
Horentně přikyvuji. Jsem ráda, že to navrhla, protože si nedovedu představit, že s tím análním kolíkem s barevným ocasem trávím dalších několik hodin na velikonočním večírku. A chci jí to oplatit. Ostatně ona má v sobě taky jeden kolík, toho se musí využít.
„Mimochodem, jsem Marta, dodá.“
